Novinky Vavřinecké Metličky
Michalových 120 kilometrů: Lavaredo Ultra Trail
Lavaredo Ultra Trail
Lavaredo Ultra Trail patří mezi nejprestižnější horské ultramaratony v Evropě a je součástí světové série UTMB. Závod vede jedinečnou krajinou italských Dolomit se startem i cílem v Cortině d’Ampezzo. Trasa měří přes 120 kilometrů a nastoupá přibližně 6 000 výškových metrů.
Pro mě bylo Lavaredo letošním hlavním cílem sezony.
Přesto jsem do závodu nešel s velkými ambicemi. Poslední rok mě střídavě trápilo bolavé tříslo a přetížené koleno, trénink měl k ideálu daleko.
Hlavním cílem proto bylo doběhnout zdravý do cíle. Když všechno dobře půjde, rád bych se dostal do první stovky a zaběhl čas kolem 17 hodin.
Start ve 23:00
Hlavní závod startuje v pátek ve 23:00. Vždy je pro mě trochu složité správně si rozvrhnout jídlo na celý den, když se vybíhá až večer.
Na startu panuje skvělá atmosféra. Mým cílem je hlavně nenechat se strhnout davem a nepřepálit začátek.
To se mi celkem daří, ale i přes rozumnější tempo se v nočním teple začínám brzy přehřívat.
Do softflašek jsem si připravil jen sladký iontový nápoj, který mi vůbec nesedl.
Už kolem 10. kilometru přichází první velká krize. 110 kilometrů do cíle to není zrovna ideální začátek…
Noční etapa
Na občerstvovačce na 18. kilometru se pořádně ochladím, vyměním ionťák za čistou vodu a pokračuji dál.
Nedokážu do sebe dostat skoro žádné jídlo, propadám se někam do třetí stovky závodníků a jsem docela blízko tomu celý závod vzdát.
Je ale jedna hodina ráno a času na to dostat se z krize je ještě dost.
Stoupání do hor
Stoupáme na Passo Tre Croci a s přibývající nadmořskou výškou se alespoň trochu ochlazuje. Postupně se z krize dostávám a na další občerstvení v Misurině (42 km) už dobíhám v mnohem lepší pohodě.
Odtud vede trasa kolem ikonických Tre Cime a nějakou dobu se pohybujeme ve výšce přes 2 000 metrů nad mořem. Následuje nekonečný a technicky náročný seběh.
Jdu opatrně, protože mám respekt z kolene. Na 60. kilometru jsme ale dole, koleno přežilo a mně přestává bolet úplně všechno.
Půlka za mnou
Na 65. kilometru dobíhám v solidním tempu. V polovině závodu je velké občerstvení, kde mám připravený drop bag. Je to jediné místo, kde si během celého závodu na dvě minuty sednu, najím se, převléknu triko a pokračuji dál. Je kolem sedmé ráno a je jasné, že se bude znovu rychle oteplovat.
Až přibližně do 90. kilometru se běží výborně. Pak přichází rozpálený kaňon.
Žádná cesta, jen kameny a potok. Není se kam schovat do stínu, teplota stoupá a několikrát využívám ledovou vodu z potoka, abych se alespoň trochu ochladil.
Passo Falzarego
Je zase pekelné vedro, ale do cíle zbývá už jen 25 kilometrů a nohy pořád docela běží.
Myslel jsem si, že odtud už povede trasa jen po hřebeni směrem k Passo Giau a pak přijde závěrečný seběh. Jenže z Col Gallina na Passo Giau je potřeba nastoupat dalších zhruba 600 výškových metrů a za nimi čekají ještě dva pořádně nepříjemné kopce.
I když mám pocit, že strašně zpomaluji, pořád předbíhám další závodníky. Vedro a naběhané kilometry doléhají úplně na všechny.
Zanedlouho konečně vidím poslední sedlo – v tuto chvíli už se na konec závodu začínám těšit.
Posledních 10 kilometrů
Do cíle zbývá už jen 10 kilometrů. Závěrečný seběh je místy extrémně prudký. Nohy jsou rozbité, ale Cortina se rychle přibližuje. Za chvíli vbíhám do města a po dlouhé cestě konečně vybíhám na cílovou rovinku.
V cíli se zastavují hodinky na čase 16:18. To znamená 59. místo celkově z přibližně 1 500 závodníků a 15. místo v kategorii.