Novinky Vavřinecké Metličky
Michalův Beskydský Ultra Trail 2026
1. 8. 2026 se běžel druhý ročník Beskydského Ultra Trailu. V loňském roce se mi podařilo závod vyhrát a i letos jsem si docela věřil na pěkný výsledek. Věděl jsem ale, že mě čeká náročný den.
Předpověď slibovala vysoké teploty, takže bylo jasné, že jedním z klíčů k úspěchu bude správná hydratace. Zároveň jsem si chtěl pohlídat tempo a neběžet zbytečně na hraně, abych se v průběhu závodu nepřehřál.
Oproti loňsku byla trasa trochu pozměněná a prodloužená asi o čtyři kilometry. Proto jsem letošní čas s loňským nechtěl porovnávat.
Start a první kilometry
Start byl naplánovaný na 7:00.
Už ráno bylo na startu docela teplo, ale naštěstí bylo alespoň částečně zataženo, takže podmínky nebyly hned od začátku úplně extrémní.
V sedm hodin bylo odstartováno a závod začal seběhem sjezdovky. Potom nás čekalo přibližně deset kilometrů po hřebenu k první občerstvovací stanici. Tam jsem pro jistotu doplnil vodu a pokračoval dál společně s jedním ze soupeřů.
Spolu jsme doběhli až do prvního seběhu. Po chvíli jsem se mu začal vzdalovat a postupně jsem se osamostatnil na prvním místě. Do Prostřední Bečvy už jsem dobíhal s menším náskokem.
Následovalo první opravdu náročné stoupání k soše Radegasta a dál na Pustevny. Právě tady jsem si věřil a podařilo se mi náskok ještě navýšit. Nahoře jsem sice trochu špatně odbočil a pár metrů si zaběhl, ale naštěstí jsem neztratil příliš času a pokračoval dál.
Přes Čeladnou na Lysou horu
V té době bylo ještě docela příjemně. Čekal nás ale dlouhý seběh do Čeladné a následně do Ostravice. Jak jsme postupovali níž, teplota začala postupně stoupat a obloha se začala vyjasňovat.
V Ostravici mě čekala ještě jedna neplánovaná pauza. Na vlakovém přejezdu jsem asi dvě minuty stál, než jsem mohl pokračovat. Hned za přejezdem byla občerstvovací stanice, kde jsem jen rychle doplnil vodu a vydal se vstříc nejdelšímu stoupání závodu – na Lysou horu.
Výstup jsem šel s rezervou. Věděl jsem, že mě čeká ještě spousta kilometrů a že v takovém vedru bude důležité se nepřehřát.
Na Lysé hoře jsem se pořádně schladil a doplnil vodu i ionťák. Byli jsme za polovinou závodu a do cíle zbývalo přibližně 35 kilometrů.
Vedro začíná rozhodovat
V tu chvíli jsem už nejspíš nějaký náskok měl, a tak jsem začal běžet především tak, abych vždycky bezpečně vyšel s vodou až k další občerstvovací stanici. Teplota mezitím vystoupala opravdu vysoko.
Začal jsem zpomalovat, ale zároveň jsem si říkal, že podmínky mají všichni stejné. Pokud se budu držet svého tempa a neudělám nějakou zásadní chybu, měl bych být schopný náskok udržet.
Na poslední občerstvovací stanici panovala skvělá atmosféra. Do cíle zbývalo už jen asi dvanáct kilometrů.
Vedro bylo šílené. Postupně jsem zpomaloval a občas se i ohlížel, jestli se někdo nepřibližuje.
Do cíle jsem doběhl v čase 9:01 a s náskokem téměř půl hodiny na druhého závodníka.
86 kilometrů, 3 222 metrů převýšení a více než devět hodin v beskydském vedru. Nebyl to jednoduchý závod.
Děkuji všem organizátorům za za uspořádání. A všem co mě podporovali.
